Jeho polibek mě málem zabil!

 

Klikněte na fotografii pro její zvětšení

Pátek 11.7. 2008, 13:00

Když se sedmnáctiletá Markéta líbala na party s klukem, netušila, že ji polibek skoro připraví o život...

Reklama:

„Strašně se těším na dnešní večer!“ jásala jsem, zatímco jsem si nanášela lesk na rty. „Já vím,“ odpovídala mi kamarádka Dana. „Určitě si to skvěle užijeme, budou tam úplně všichni.“ Naše škola pořádala party a všichni jsme byli natěšení. „Jsi na lovu?“ zeptala se mě kámoška, když jsem si před zrcadlem upravovala úzké džíny a tílko. „Jasně!“ Zašklebila jsem se a poslala vzdušnou pusu svému odrazu v zrcadle. „Dneska bych pro polibek umřela...“ pronesla jsem dramaticky. Když jsme dorazily, na party už bylo narváno a všichni tancovali. Hned po příchodu jsem si všimla fešného týpka, který stál v rohu s kamarády.

Připomínal mi Adama Brodyho, se svými upravenými vlasy a rošťáckými světýlky v očích. Jakmile kolem mě prošel, srdce mi začalo bušit. „Bavíš se?“ usmál se na mě. „Sluší ti to.“ Jmenoval se Vojta a byl na akci s kamarádama jeho bratrance. Chvíli jsme flirtovali, potom se ke mně naklonil a políbil mě. Byla jsem šťastná - na party se všema známýma a ještě jsem se líbala s tím pěkným klukem! Většinou mám radši, když kluka trošku poznám, než se s ním začnu líbat, ale šlo přece o mejdan, a on se mi fakt líbil, takže jsem svoje pravidla porušila. Nakonec jsme celý večer strávili mazlením se v ústraní.“

Polibek na památku

„Na konci večera mě Vojta políbil na rozloučenou, ale čísla jsme si nevyměnili. Nehledala jsem vztah a nechtěla kazit vášnivou noc formalitami. Vrátila jsem se domů s hlavou plnou krásných vzpomínek. Další den, při čištění zubů, koukám, že něco není v pořádku. Na rtu se objevil červený flek. „To je divné,“ pomyslela jsem si. Docela to bolelo, takže jsem se šla ukázat mamce. „Vypadá to jako opar,“ řekla. „Že ty ses včera s někým líbala?“ Dělala si ze mě legraci, ale mně moc do smíchu nebylo. Pár mých kamarádů trpělo na opary, takže jsem věděla, že jak ho máš jednou, už se ho celý život nezbavíš.

Ale uklidňovala jsem samu sebe, že za pár dní bude pryč. Jenže za dva dny bylo všechno spíš horší. „Opar“ vyrostl do velikosti koruny, byl pokrytý žlutým strupem a bolel ještě víc. „Nedloubej si to!“ vyšilovala mamka. „Proto se ti to šíří!“ Ale já si přitom na bolavou pusu vůbec nesahala! Byla jsem fakt nešťastná a do školy nosila šátek uvázaný kolem pusy. Za další dva dny jsem se vzbudila a místo rtů měla dva obrovské strupy. Vyrážka se mi navíc šířila i do obličeje. Vypadala jsem jako nějaká zrůda z hororu a nemohla skoro mluvit ani jíst. Při pohledu do zrcadla mi tekly slzy. Co když se toho nezbavím? Už nikdy mě nebude žádný kluk chtít políbit! „Panebože!“ zhrozila se mamka, když mě viděla. „Radši bysme měly jít k doktorovi.“ Ten byl v šoku, když viděl moje boláky, a předepsal mi antibiotika Amoxicilin.

„Je to infekce Impetigo,“ vysvětloval, „která je vysoce infekční a lehce se přenáší. Dostala se ti do kůže skrz opar, přes kontakt s něčím nakaže­ným infekcí - jako třeba ručník, ložní prádlo nebo jiná osoba. Anti­bio­tika by měla zabrat.“ Ulevilo se mi, když jsem slyšela, že ze mě nebude celý život příšera, ale na druhou stranu mě šokovalo, když mi došlo, že jsem tu infeknci mohla dostat z líbání s Vojtou. Začala jsem okamžitě brát antibiotika, jenže ráno pusa nešla otevřít vůbec a stěží jsem se mohla nadechnout. Začala jsem panikařit a táta mě okamžitě odvezl do nemocnice, kde zjistili, že mám alergickou reakci na Amoxicilin.“

Zombie

„Byla jsem odvezena na infekční oddělení a dali mi kapačky, protože jsem kvůli vředům na puse nebyla schopná jíst ani pít. Byla jsem totálně dehydrovaná a nemohla mluvit, takže když mi doktoři kladli otázky, musela jsem jim odpovědi psát na papír.

Cítila jsem se sama a měla děsný strach. Nemohla jsem ani vidět své kamarády, protože na oddělení byl vstup do osmnácti let zakázán. Ležela jsem v nemocnici týden, než lékaři našli správnou kombinaci léků, aby mě zbavili infekce. Protože jsem byla alergická na jeden typ antibiotik, špatná kombinace by mě mohla zabít. Byla jsem neskutečně šťastná, když mě táta konečně z nemocnice odvezl. Celou dobu jsem trávila před zrcadlem a modlila se, aby už strupy zmizely.

Trápil mě strach, že mi ta hrůza zůstane na puse napořád. Děsila jsem se pohledů ve škole, pokud doktoři nedají můj obličej do pořádku. I když jsem se z nemocnice vrátila se správnými léky, stejně trvalo dva měsíce, než se všechny boláky a jizvy zahojily. Naštěstí lidi ve škole měli pochopení a nesetkala jsem se s žádnými hloupými poznám­kami. Jen jsem nemohla vydržet ty pohledy na ulicích... Teď už je můj obličej v původním stavu, přestože mi kvůli extrémní dehydrataci stále občas krvacejí dásně.

Líbání s ostrahou

To, co se mi stalo, byla hloupá náhoda, ale od té doby si dávám pořádný pozor, s kým se líbám. Už mě nikdo neuslyší, jak říkám kamarádům, že bych pro polibek umřela - byla jsem jen maličký kousek od pravdy.“

Může se to stát i tobě?

Impetigo je běžná kožní infekce, která není příliš vážná, ale je vysoce nakažlivá.

* Můžeš ji získat, pokud máš poraněnou kůži a dostaneš se do kontaktu s bakteriemi, např. při líbání, z ručníků, oblečení nebo ložního prádla.

* Nemoc se většinou léčí antibakteriálním krémem nebo antibiotiky, předepsanými lékařem.

* Opary jsou nakažlivé (nikdy se nelíbej s člověkem, který má opar!), ale 80% populace v sobě tento virus nosí, aniž by opary trpělo.

(Marta Pušová, Cosmogirl)